Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1443/cs

Aus BiodynWiki

existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality". Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí"?[1] Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá".[2] Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické".[3] Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit.

414
  1. Rudolf Steiner: Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft, GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.
  2. Ebd., S. 137.
  3. Ebd., S. 137.