Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1499/cs

Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých rhizomů — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel» («pozemského kořene») (Obrázek 33). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.