Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/153/cs

navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.» «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.» Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.