Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1572/cs

Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.» Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.