Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/1676/cs

preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat» (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.