Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/169/cs

Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.