Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/203/cs

Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny

69