Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/219/cs

«Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.