Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/229/cs

V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy", a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení. Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde, se potvrdilo, že „stará síla" vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.