Eine freie Initiative von Menschen bei  anthrowiki.at,  anthro.world,  biodyn.wiki und  steiner.wikimit online Lesekreisen, Übungsgruppen, Vorträgen ... |
|
|
Use Google Translate for a raw translation of our pages into more than 100 languages. Please note that some mistranslations can occur due to machine translation. |
Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/231/cs
statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.[1] Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),[2] jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.
- ↑ Justus von Liebig: Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie, Braunschweig 1840.
- ↑ Asmus Petersen: Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis, Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.
