Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/254/cs

Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné

87