Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/285/cs

Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm. A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici» zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».