Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/314/cs

Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.