Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/329/cs

Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.