Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/380/cs

„Pták je … vlastně celý hlavou." Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu. Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem). Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.