Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/413/cs

Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám." Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,