Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/428/cs

Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.