Eine freie Initiative von Menschen bei mit online Lesekreisen, Übungsgruppen, Vorträgen ... |
| Use Google Translate for a raw translation of our pages into more than 100 languages. Please note that some mistranslations can occur due to machine translation. |
Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/438/cs
degeneruje v beztvářnou monokulturu[1] a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.[2] Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.[3] Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb,






