Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/448/cs

Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.