Eine freie Initiative von Menschen bei mit online Lesekreisen, Übungsgruppen, Vorträgen ... |
| Use Google Translate for a raw translation of our pages into more than 100 languages. Please note that some mistranslations can occur due to machine translation. |
Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/460/cs
se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci třetihor (Atlantidy) v pleistocénu (dobách ledových), ale především pak v neolitu, v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.[1] Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.[2]






