Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/486/cs

staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?