Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/509/cs

Aus BiodynWiki

V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.[1] Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.[2] To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.

  1. Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: Anatomie und Physiologie der Haustiere, Stuttgart 2018, 375 S.
  2. Rolf Krahmer, Lothar Schröder: Anatomie der Haustiere, Leipzig 1985, S. 201ff.