Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/528/cs

se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.