Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/562/cs

Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.