Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/569/cs

Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha (Obrázek 10, s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává.

170