Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/57/cs

1. Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této
   22
   duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.
2. Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy) nebo v velkochovu (např. BSE). Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.
3. Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na
   23
   vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.