Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/574/cs

Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.