Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/582/cs

musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu (Abbildung 10, S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.