Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/589/cs

Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.

177