Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/605/cs

V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka». Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.