Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/652/cs

Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn», zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii.

193