Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/654/cs

Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí», jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se:

194