Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/678/cs

Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu. Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.