Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/69/cs

starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“. Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku. V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší

29