Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/698/cs

V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –> hnědozem –> pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –> hnědé půdy –> podzoly.