Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/702/cs

Aus BiodynWiki

V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.[1] Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.

  1. Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.