Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/703/cs

Aus BiodynWiki

Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»[1] Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.[2] Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné

208
  1. Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.
  2. Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.