Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/712/cs

Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice", mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. Obrázek 5, s. 90).