Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/753/cs

Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím

220