Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/785/cs

ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.