Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/791/cs

opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi. Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.