Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/829/cs

Aus BiodynWiki

jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.[1][2] Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.

  1. Gerhard Geisler: Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion, Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.
  2. Eduard von Boguslawski: Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion, Frankfurt 1981, S. 237 f.