Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/839/cs

Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu». Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]». Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N₂) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík, důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.