Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/926/cs

V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“ Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“ – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“ Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě

265