Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/943/cs

Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.