Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/946/cs

Aus BiodynWiki

Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»[1]

  1. Johann Wolfgang von Goethe: Maximen und Reflektionen, Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.