Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/951/cs

V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím,

272