Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/963/cs

Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.