Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/977/cs

kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (epidermis), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (exudáty) tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu. Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen. Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.) Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného xylemového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.