Translations:Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/989/cs

Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka.

282